KVĚTEN:

kočka, opice, běhat, mapa, žalud

Co s takovými, na první pohled spolu zdánlivě nesouvisejícími slovy? Co takhle vytvořit příběh? Spoustě dětem se to povedlo, kupodivu všechny to lákalo do zoologické zahrady. Zde pár ukázek:

                                       Výlet do zoo (MATĚJ)

V sobotu odpoledne jsme jeli celá rodina autem do zoo. U vchodu do jsme si koupili lístky. Na začátku procházky jsme zhlédli mapu celé zoo, abychom věděli, kde se který pavilon zvířat nachází. Když jsme přišli k pavilonu opic, překvapila nás na stromě volně pohybující se kočka. Začala pobíhat kolem mé sestřičky, která ji k sobě přivolávala slovem „či či čí“.

Pokračovali jsme dále v procházce, při níž jsme viděli pavilon kočkovitých šelem, hadů a ptáků.Také se mi líbil výběh pro slony a žirafy. Na konci prohlídky jsme viděli vystoupení lachtanů s jejich chovateli při krmení.

Při procházce po zoo jsme sbírali spadlé žaludy, které jsme na cestě domů hodili veverkám za naším panelákovým domem.

Prožili jsme celá rodina příjemné odpoledne.Už se těším na další návštěvu zoo v jiném městě.

                       Dlouhá cesta do zoo (LENKA)

Nastal velký den, dnes totiž jedeme do zoo .

Než jsme nastartovali auto, nakrmili jsme ještě naši kočku a zalili květiny .

O pár minut později jsme vyjeli. Vše probíhalo perfektně, tedy až do té doby, než jsme zjistili, že nemáme mapu. To už ale bylo pozdě, byli jsme ztraceni. Vystoupili jsme tedy z auta a snažili se chytit signál – marně.  Potom ale mámu napadlo, že by to snad mohlo jít někde na kopci. Auto jsme tedy nechali pod kopcem a běželi nahoru. O chvíli později táta zavolal,  že má signál, a my věděli, že jsme zachráněni.

Za chvíli jsme byli v zoo. Hned za bránou poskakovalo několik opic, hned vedle tygři, opodál sloni a ke konci bylo i několik veverek. Až jsme si prohlédli všechna zvířata a veverky nakrmili žaludy, jeli jsme domů, bylo totiž už dost pozdě, ale výlet se nám velice líbil.

VÝLET DO ZOO (Markétka)

Bylo ráno asi kolem osmé hodiny a rodina Horákových snídala. Jejich děti se jmenovaly Eva a Marek. Maminka dětem navrhla, jestli by si nechtěly udělat výlet do zoo. Obě děti souhlasily. Tatínek nastartoval auto a už jeli.

Když dojeli na místo, zaplatili si vstupenku a šli k velké mapě, která stála přímo před nimi. Dlouho se rozmýšleli,  jakou trasou půjdou, ale každý chtěl jinudy. Nakonec se shodli a šli rovnou k první ohradě. Marek vykřikl: ,,To je kočka.“ Maminka ho opravila, že to není kočka, ale že to je tygr, kočkovitá šelma.

V další ohradě byly opice. Ty se zase nejvíc líbily Evě. Děti v dálce zahlédly prolézačky a hned k nim běžely. Byl to obrovský park, kde se děti vyřádily. Po zemi bylo popadané jehličí, listy a žaludy. A všude kolem byly stromy. Takže to tam vypadalo jako v lese.

Na konci výletu si celá rodinka koupila zmrzlinu a děti si koupily plyšová zvířátka.

DUBEN:

Žáci v hodině literatury tvořili básničky v duchu humorné a nonsensové poezie. Nonsens znamená nesmysl, takže pokud se vám některé básničky zdají být beze smyslu, je to tak správně. Této poezii vládne rým. Myslím, že se jim velice povedly.

                                   Č E R V O T O Č

                                        Terezka Vávrová  

    Byl jeden červotoč

                                      a ten měl kolotoč.

                                      Dal mu ho strýc

                                      Kryšpín z Nemanic.                                

                                      Broučky na něm vozíval,   

                                      a přitom se usmíval.

                                      Jednou, když ho roztočil,

                                      brouček z něho vyskočil.

                                      Zachytil se v pavučině,

                                      jako v náručí maminčině.

                                      Všichni hrůzou oněměli,

                                      v tu chvíli na radost zapomněli.

                                     Červotoč už jasno měl,

                                      na kolotoč zanevřel.

HÁDKA O ČEPICI

Roman Salát

Letě čáp s čapicí,

vejce měli v čepici.

Pak potkali slepici,

ta po nich hodila čepici.

Čápe, dej mi čepici,

kohout ti dá vesnici.

Vesnici já nechcu,

tu dej radši ježkům..

Těm se bude hodit

při odboji lezců.

pak vše hravě zvládnou

a budou zas vládnout.

ČARODĚJKA

Lenka Mácová

Čarodějka - jak se pozná?

To je přece lehká věc:

v knížkách má jen tajná slova

a ve sklepě velkou klec.

Když k ní domů přijdete,

má tam plno smetí

a v té kleci ve sklepě

brečí spousta dětí.

Překvapení konce nemá,

když na půdu vlezete.

Můry, brouci, netopýři,

do lektvaru všechno míří.

Žabí stehno na konec,

být čarodějkou - to je věc!

KOS

Ondra Paus

Seděl na stromě kos,

vzdychal si: "Nemám nos."

Přiletěl další kos

a povídá: "Kamaráde, ty jsi kos

a kos nemá nos!"